Proč ne

27. srpna 2015 v 0:02 | Marceline |  diary
"Milá Marceline, co takhle už konečně přidat článek na blog?"
Námitka! On tu ale článek byl, jenom jsem ho smazala, lol. Nějak jsem si chtěla užívat prázdniny a… zas kecám, haha. 28 dní nebyl článek, jsem strašná. Utěšuje mě jen myšlenka, že blog píšu pro sebe a neberu to jako povinnost. Když článek psát nechci, nebude.
Dneska (včera? - ve středu) jsem si zase pohrála se vzhledem. Absolutně ale absolutně netuším, jak jsem to udělala. Fakt, na tohle jsem strašná lama. who cares. Líbí se mi moc a jsem s ním spokojenější než s tím minulým. Řekla jsem si, že když už mám ten nový vzhled proč nenapsat taky nový články. Tak jsem teda tady a budu vás zase prudit.
Nevím proč? Ale teď nějak prostě nemám potřebu vypisovat svoje myšlenky na blog. Nesnesu jen pomyšlení, že to bude veřejně napsané na internetu, a kdokoliv, klidně i lidi z mé školy, by si to mohli přečíst.
A nemyslete si, že když nejsem na blogu, nepíšu. Protože já píšu. Já píšu pořád. Pokaždé, když jsem na počítači, vlastně i když na počítači nejsem. Beru to jako dobrovolnou práci, za kterou nic nemám (možná tak umím lépe formulovat slova). Mám z psaní radost, chápete? Tohle bych si klidně dokázala představit jako nějakou opravdovou práci, dokonce si to představuju ráda.
Ono to zní tak strašně egoisticky, ale jsem strašně kreativní člověk. Je to snad jediná věc, kterou mám na sobě ráda. Z psaní, kreslení a čtení knih/textů z tumblr/poezie/idk, mám neuvěřitelnou radost, jestli se to takhle dá říct. Nemusím ani myslet, nemusím mluvit, nemusím dělat skoro vůbec nic, a neuvěřitelně mě to baví. Taky jsem znova začala fotit. Možná přidám i nějaký artworks a tak.


Jak už jsem v před-minulém článku psala, tyhle prázdniny prostě asi nějak trávím bez lidí. Miluju, když můžu být sama, fakt strašně moc mi to vyhovuje, miluju to. Zároveň ale nesnáším, když jsem osamělá. Což já asi jsem. Minulé prázdniny jsem trávila hlavně s kamarády, které jsem vídala každý (skoro) den. Tento rok je to jinak. S kamarády jsem byla za celé dva měsíce asi čtyřikrát, možná pětkrát (?). Jinak jsem je trávila sama, s blokem, propiskou (spisovně je to propiska? nevím teda jak vy, ale já říkám prupiska. idk, idc) mým tumblrem a dobrou hudbou. Pochybuju, že by se to na mě na nový školní rok nepoznamenalo. Poznamená, a já myslím, že takhle budu trávit i další školní rok. A nevadí mi to. Ti lidi mi nechybí, jsem bez nich ráda a šťastná. Chybí mi totiž asi 3 lidi. Což je celkem dost, ne?
Hodně krát jsem to v tomhle článku naznačila, ale za týden touhle dobou budu už zas pravidelně docházet do té budovy, jejíž název nesmí být vyřčen. Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Já nechci, Já tak strašně nechci. Učení mi nevadí, to nějak přežiju. Nebo spíš to není ten hlavní problém. Nechci zase deset měsíců potkávat ty známé tváře, které tak strašně nesnáším. Přesně tak, nesnáším své spolužáky, a mám k tomu pádný důvod. O tomhle bude samostatný článek. Prázdniny utekly tak rychle. Chci zpět do Chorvatska. Chci si zase číst na pláži. Chci zase od rána do večera fotit květiny a mořské vlny. Chci zase sedět u moře a kreslit několik hodin. Tak mi to chybí. Půlku dětství jsem strávila ve Francii. Uměla jsem plynně Francouzsky, většinu jsem ale už zapomněla. Byl to pro mě druhý domov. Už tam nejezdíme z důvodu financí. Chorvatsko mi tak strašně připomíná Francii. Připomíná mi domov. Můj druhý domov, ve kterém jsem ještě raději než tady. Chce se mi brečet, protože já do školy fakt nechci, jako asi většina studentů a dětí. Přes školní rok jsem ve stresu 24 hodin denně. Takhle to nejde.
Už jsem vám asi řekla vše, co jsem chtěla, takže tenhle článek ukončím. Zítra/pozítří čekejte další.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Oswin Oswin | Web | 27. srpna 2015 v 22:39 | Reagovat

Nezávidím ti... S tím stresem.
Jinak dovolená asi musela být krásná.
A v kreativní činnosti tě jen podporuju.  :D

2 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 23:15 | Reagovat

Tak jednak: novej vzhled je boží, ale trochu mě zmátlo, kdo jsi, když jsem sem dorazila a uvědomila si, že tenhle styl psaní na mě už někdy někde bafnul. :D
Zadruhý: To s psacími pauzami chápu. Také si je musím čas od času dopřávat, protože občas jsou zkrátka jalový tejdny, kdy nemáš co svěřit - ano, podle tumblr :D - kdy se cítíš uvnitř tak prázdná, že z toho nevyzbyde ani na vlastní duše-pitvu. Ale doufám, že to u tebe brzo přejde, protože je to tu fajné.
Zatřetí: Díky za tumblr, už mi to bliká na mobilu a hned se na to kuknu.
Začtvrtý: Pokud jde o ten plat... Cítím to stejně. Když si vezmu, že na některých serverech mi platí třeba i pět set za článek, tak tohle je neuvěřitelná investice energie v podstatě do ničeho.

Ale, ono když psaní miluješ, tak zkrátka musíš psát. I kdybys třeba musela koupit papír na úkor rohlíku, i za hladomoru. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama