Srpen 2015

Proč ne

27. srpna 2015 v 0:02 | Marceline |  diary
"Milá Marceline, co takhle už konečně přidat článek na blog?"
Námitka! On tu ale článek byl, jenom jsem ho smazala, lol. Nějak jsem si chtěla užívat prázdniny a… zas kecám, haha. 28 dní nebyl článek, jsem strašná. Utěšuje mě jen myšlenka, že blog píšu pro sebe a neberu to jako povinnost. Když článek psát nechci, nebude.
Dneska (včera? - ve středu) jsem si zase pohrála se vzhledem. Absolutně ale absolutně netuším, jak jsem to udělala. Fakt, na tohle jsem strašná lama. who cares. Líbí se mi moc a jsem s ním spokojenější než s tím minulým. Řekla jsem si, že když už mám ten nový vzhled proč nenapsat taky nový články. Tak jsem teda tady a budu vás zase prudit.
Nevím proč? Ale teď nějak prostě nemám potřebu vypisovat svoje myšlenky na blog. Nesnesu jen pomyšlení, že to bude veřejně napsané na internetu, a kdokoliv, klidně i lidi z mé školy, by si to mohli přečíst.
A nemyslete si, že když nejsem na blogu, nepíšu. Protože já píšu. Já píšu pořád. Pokaždé, když jsem na počítači, vlastně i když na počítači nejsem. Beru to jako dobrovolnou práci, za kterou nic nemám (možná tak umím lépe formulovat slova). Mám z psaní radost, chápete? Tohle bych si klidně dokázala představit jako nějakou opravdovou práci, dokonce si to představuju ráda.
Ono to zní tak strašně egoisticky, ale jsem strašně kreativní člověk. Je to snad jediná věc, kterou mám na sobě ráda. Z psaní, kreslení a čtení knih/textů z tumblr/poezie/idk, mám neuvěřitelnou radost, jestli se to takhle dá říct. Nemusím ani myslet, nemusím mluvit, nemusím dělat skoro vůbec nic, a neuvěřitelně mě to baví. Taky jsem znova začala fotit. Možná přidám i nějaký artworks a tak.

Emoce a jiné nesmysly

17. srpna 2015 v 0:02 | Marceline |  diary

Já vím, že tohle bylo před nějakou dobou téma týdne (to před-minulé, tuším?), já se k tomu ale nestihla vyjádřit. Teď přesně vystihuje to, co v tomhle článku bude. Takže se omlouvám za vypůjčení téma týdne, které už není aktuální.

Blog píšu pro sebe. Nechci psát články každý den. Zaprvé na to nemám čas, zadruhé bych hodně brzy přišla o veškeré nápady.
Já psát nemohla. Nejsem na tom psychicky nejlíp. A s rádoby utěšováním typu "tohle je v tvém věku normální" za mnou ani nechoďte. Není to normální.
Nevím proč? Ale nějak prostě nemám potřebu vypisovat se na blog. Nesnesu jen pomyšlení, že to bude veřejně napsané na internetu, a kdokoliv, klidně i lidi z mé školy, by si to mohli přečíst. Prostě ne. Kdybych to tu napsala, řekli byste mi, že jsem blázen. Protože asi jsem. Jsem malá, psychicky narušená blbka.