Strašidla v mojí hlavě

30. července 2015 v 0:01 | Marceline |  myself
Když jsem byla malá, nikdy jsem se strašidel pod postelí nebála. Měla jsem postel, pod kterou nebylo moc místa. I teď máme v pokoji dvoupatrovou postel, pod kterou jsou jen úložné prostory. Nikdy mě ani nenapadlo, že by pod postelí nějaké strašidla mohly být. Bála jsem se jen strašidel ve tmě, viděla jsem je tam každou noc. Bála jsem se usnout, protože jsem si myslela, že až usnu, tak mi škaredě ublíží. A upřímně? Ještě pořád je vidím. Rostou se mnou. Jsou děsivější a děsivější, a jediný jejich cíl je ubližovat mi. To strašidlo jsem já. Žije ve mně, proto ho vidím kdekoliv, kde usínám. Je to jen nějaký pitomý výplod mého mozku. Možná za to může příliš hororů, na které jsem se podívala. Odnesla jsem si z nich pár menších fobií, jako třeba strach z dvoudveřových skříní. Za tohle může horor V zajetí démonů, který je natočený podle skutečné události. Přesto mě tohle téma neuvěřitelně fascinuje. Moc ráda se bojím. Miluju horory a seriály jako je např. American Horror Story. Miluju ten pocit napětí, kdy čekám, jestli na hlavní hrdinku něco vyskočí nebo ne. Takže se dá říct, že si za to snad můžu sama. Když ale zvládnete oddělit to, co je reálné od toho, co vám pustoší mysl, všechno, čeho jste se do té doby báli, zmizí. Většinou stačí jen podívat se do tmy a rozsvítit světlo, příšera s krví podlitýma očima zmizí a všechno co uvidíte je oblečení poházené na kancelářské židli. Ničíme se sami a dobrovolně. Ty strašidla nejsou nikde kolem nás. Ani pod postelí, ani ve tmě. Jsou jen v naší hlavě, a právě tohle nám může ublížit nejvíc. Je třeba si uvědomit, že se ničíme sami, a ty příšery jsou výplodem naší mysli zblázněné vymyšlenými pověstmi a horory. Mám ráda tmu, ale zároveň se jí bojím. Bojím se toho, co je v ní, samotná tma mi přijde úžasná a fascinující. Bojím se toho, co je v mé hlavě. Uvědomuju si to. Strašidla jsou ve mně a pronásledují mě úplně všude, kam se jen hnu. Straším sama sebe. Moje strašidlo už nejspíš vyhrálo.

"We stopped checking for monsters under our bed when we realized they were inside us."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 cincina cincina | Web | 30. července 2015 v 18:46 | Reagovat

No teda...krásný článek:)
Já se na horory nekoukám hlavně kvůli tomu, že mi to nahání hrůzu:D Vždycky umírám, když se v hodinách ICT díváme na nějaký horor. Vždycky se snažím nedívat, ale nakonec se dívám a pak se v noci bojím:D
Přesně. Příšery rostou s námi. Hlavně ve tmě. Tam jsou jako doma!

2 kakadyla kakadyla | Web | 31. července 2015 v 7:28 | Reagovat

Já se také dívám na AHS a úplně jsem do toho zažraná :). A V zajetí démonů jsem viděla s kamarádem a dělali jsme si z toho srandu a já řekla:" Bylo by vtipné, kdyby jsme zjistili, že to bylo natočené podle skutečnosti." A potom bum :D.

A ten citát.. Není z Doctora Who? :)

3 Marceline Marceline | E-mail | Web | 31. července 2015 v 11:08 | Reagovat

[1]: Děkuji:) jej, kéž bychom se v hodinách dívali na horory, to by bylo super. :D
Ano. Jsou tam doma.

[2]: Já se na to dívala s kamarádkami a měly jsme z toho taky srandu, doslova jsme se u toho lámaly v pase, v tu chvíli nám to přišlo strašně vtipné, a přesně jak ty píšeš, potom bum - film natočen podle skutečné události:D Později jsme si o tom ještě něco gůglily a je to fakt děsivý. :D
Nevím, možná tam byl, ten seriál nesleduju, původně je to ale citát Jokera z filmu Temný rytíř povstal :D

4 inside-natali inside-natali | Web | 31. července 2015 v 13:08 | Reagovat

Seriál AHS taky miluju, ale vždy se tu noc  po dokoukání dílu bojím :D i přesto, že se skoro všeho bojím, tak horory a strach miluju

5 Ela Ela | Web | 5. srpna 2015 v 21:30 | Reagovat

Moc pěkný článek! Já se vždycky moc ráda bála, poslední dobou mi ale přijde, že mě jen tak něco nevyděsí. Škoda.

Jinak taky zbožňuji American Horror Story, na můj vkus to sice není moc strašidelné, ale to nic nemění na tom, že je to úžasný seriál.

6 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 14:50 | Reagovat

Taky miluju horory, ale od doby, co bydlím sama, si je v rámci zachování vlastní příčetnosti radši nepouštím :D Můj nejoblíbenější je asi Sinister (v překladu "zlá předtucha", ale samotný překlad názvu naštěstí neexistuje). Povedený článek, moc dobře se to četlo. :)

A jen tak mimochodem, stala jsi se u mě obětí TAGu, za což se předem omlouvám. :D Pokud, prosím, budeš mít chuť a čas, budu ráda, když ho vyplníš. :)

7 Amazonka Amazonka | Web | 12. srpna 2015 v 18:19 | Reagovat

Jednou o hororech říkám, že je nesnáším a jednou, že je mám ráda. Nemám na tuhle věc úplně jasný názor, spíše ho měním  po tom, co ten horor shlídnu, heh.

Já nevím. Zároveň se ráda bojím po dobu sledování filmu, ale když skončí, bojím se nerada. Bojím se tmy a moje strašidla jsou v ní velice často, ale cítím, že s postupně zvyšujícím se věkem už nejsou tak výrazná. Jsem pořád strašpytel, jakým jsem bývalá dřív, ale už si dokážu více připustit, že si to vše jenom představuju. I když nějak závratně to taky nepomáhá, no.

8 paja-writes paja-writes | Web | 16. srpna 2015 v 20:40 | Reagovat

Ahojky, taky jsem byla zatagovaná, a tak jsem o tobě zjistila. Moc hezky napsané, krásně se to četlo a....úplně stejně to vidím i já. Bojím se - a bála jsem se - že když zavřu oči, odněkud vybafne hnusná příšera s drápy. Teď už to není hnusná příšera s drápy ale lidi. A jejich slova.

9 Lenuš Lenuš | Web | 17. srpna 2015 v 16:44 | Reagovat

Na horory nekoukám, bojím se jich a je mi jasné, že kdybych na ně koukala, mam z nich pak takové děsy jako popisuješ..:)

10 STIAK STIAK | Web | 26. září 2015 v 18:52 | Reagovat

HORORYYYYY :3 HORORYYYYY :3 *snaží se mezi tím neříct slovo Creepypasta*

Řeknu to takhle... Tenhle článek je překrásný...

11 Lia Lia | E-mail | Web | 12. října 2015 v 18:19 | Reagovat

Já mám moc ráda horory a stydím se za to, že jsem ještě furt neviděla seriál American horror stories :/
Já jsem děsnej posera. Ale furt se budu dívat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama