Červenec 2015

Strašidla v mojí hlavě

30. července 2015 v 0:01 | Marceline |  myself
Když jsem byla malá, nikdy jsem se strašidel pod postelí nebála. Měla jsem postel, pod kterou nebylo moc místa. I teď máme v pokoji dvoupatrovou postel, pod kterou jsou jen úložné prostory. Nikdy mě ani nenapadlo, že by pod postelí nějaké strašidla mohly být. Bála jsem se jen strašidel ve tmě, viděla jsem je tam každou noc. Bála jsem se usnout, protože jsem si myslela, že až usnu, tak mi škaredě ublíží. A upřímně? Ještě pořád je vidím. Rostou se mnou. Jsou děsivější a děsivější, a jediný jejich cíl je ubližovat mi. To strašidlo jsem já. Žije ve mně, proto ho vidím kdekoliv, kde usínám. Je to jen nějaký pitomý výplod mého mozku. Možná za to může příliš hororů, na které jsem se podívala. Odnesla jsem si z nich pár menších fobií, jako třeba strach z dvoudveřových skříní. Za tohle může horor V zajetí démonů, který je natočený podle skutečné události. Přesto mě tohle téma neuvěřitelně fascinuje. Moc ráda se bojím. Miluju horory a seriály jako je např. American Horror Story. Miluju ten pocit napětí, kdy čekám, jestli na hlavní hrdinku něco vyskočí nebo ne. Takže se dá říct, že si za to snad můžu sama. Když ale zvládnete oddělit to, co je reálné od toho, co vám pustoší mysl, všechno, čeho jste se do té doby báli, zmizí. Většinou stačí jen podívat se do tmy a rozsvítit světlo, příšera s krví podlitýma očima zmizí a všechno co uvidíte je oblečení poházené na kancelářské židli. Ničíme se sami a dobrovolně. Ty strašidla nejsou nikde kolem nás. Ani pod postelí, ani ve tmě. Jsou jen v naší hlavě, a právě tohle nám může ublížit nejvíc. Je třeba si uvědomit, že se ničíme sami, a ty příšery jsou výplodem naší mysli zblázněné vymyšlenými pověstmi a horory. Mám ráda tmu, ale zároveň se jí bojím. Bojím se toho, co je v ní, samotná tma mi přijde úžasná a fascinující. Bojím se toho, co je v mé hlavě. Uvědomuju si to. Strašidla jsou ve mně a pronásledují mě úplně všude, kam se jen hnu. Straším sama sebe. Moje strašidlo už nejspíš vyhrálo.

"We stopped checking for monsters under our bed when we realized they were inside us."

Prázdninové plány

28. července 2015 v 8:12 | Marceline |  diary
Asi bych se už možná mohla po měsíci ozvat. Přesněji po měsíci a třinácti dnech. No, jsou totiž prázdniny a já měla moc... práce... jo... Heh. Ani hovno. Tohle je přesně to, o čem chci dneska psát.
Každý si prázdniny představuje jako nekonečnou zábavu, výlety, přespávačky u přátel a nezapomenutelný zážitky. Můj největší zážitek z těchto prázdnin je, když jsem před týdnem přečetla za den 200 stran čistého textu knihy. Moji veškerou prázdninovou zábavu představují knihy, tumblr, anime a seriály, psaní, focení a kreslení. Snažím se dělat všechno, na co přes školní rok nemám náladu nebo čas (stejně jsem většinou jenom líná - můj školní den vypadá tak, že přijdu ze školy, učím se a jdu spát.) Vy to vlastně ani nevíte, ale právě se nacházím v Chorvatsku, a to už devátým dnem. V sobotu odjíždíme domů. Je to tu fajn, ale doma je prostě doma. (Kecám, je to tu super, mám super podmínky pro čtení, kreslení, psaní i focení, jen tu je moc pomalý internet, což je taky jeden z hlavních důvodů, proč nejsou články a nejsou ani přednastavené) Když o tom tak přemýšlím, možná bych mohla přidat i fotky, ale do toho se mi nějak moc nechce, radši bych si založila čistě jen fotoblog… No nic, už píšu z cesty. Chtěla jsem psát o plánech na prázdniny. Když řeknete, že jste na prázdniny neměli velké plány, na 98% kecáte.